+420 739 412 282
nejsme zdravotnické zařízení
Když se otevírá svět předků
O čase, kdy hranice mezi světem živých a mrtvých slábne, kdy se rod vrací ke svým kořenům a kdy můžeme načerpat sílu těch, kteří kráčeli před námi.
Podzim pomalu odevzdává vládu zimě. Stromy shazují poslední listí, země se ukládá k odpočinku a příroda se zahaluje do ticha. Noci se prodlužují a světlo dne ztrácí svou sílu. Právě v tomto období se v současných slovanských duchovních tradicích připomínají Velesovy noci.
Veles, jeden z významných bohů starých Slovanů, bývá spojován s podsvětím, dobytkem, bohatstvím, magií a skrytými silami přírody. Zatímco Perun představuje nebeskou sílu hromu a bouře, Veles je spojován s hlubinami země, kořeny a světem, který našim očím zůstává skrytý. Říká se, že právě v tomto čase se hranice mezi světy otevírá a duše předků mohou přicházet blíže k živým. Velesovy noci tak můžeme vnímat jako období vzpomínání, úcty k předkům a návratu k vlastnímu rodu.
Veles a tajemství Nav
„Proč se lidé tolik bojí tmy?“ zeptala se Morena a zahleděla se do temného lesa. Veles se pousmál. Seděl u kořenů mohutného dubu, jehož větve se ztrácely v mlze. „Protože si myslí, že ve tmě nic není.“ „A přitom právě tam začíná tolik věcí,“ odpověděla Morena. Veles přikývl: „Podívej se na stromy. To, co vidí, jsou jejich koruny, listy a plody. Ale jejich skutečná síla je ukrytá pod zemí. V kořenech, které nikdo nevidí. A přesto právě ony drží celý strom.“ „A lidé?“ zeptala se Morena. „Ti často hledají svou sílu všude možně. Přitom zapomínají, odkud přišli.“ Morena se zadívala do mlhy. V dálce se ozvalo zakrákání havrana. „Myslíš, že si ještě vzpomenou?“ „Až přestanou hledat pouze to, co je v jejich životě špatně, možná znovu objeví i to, co je drží. “Veles položil dlaň na zem. Pod jeho rukou se rozběhly jemné zlaté nitky, které se proplétaly kořeny stromů a mizely hluboko pod zemí. „Každý konec otevírá prostor pro začátek něčeho nového,“ pronesl tiše. (Volně inspirováno slovanskou mytologií)
Samhain v Joga domku u Agáty
Letošní Samhain, který jsem 1. listopadu prožila v Joga domku u Agáty, byl krásný, silný a velmi klidný.
Uvědomila jsem si, že už vlastně nepotřebuji pouštět jednotlivé programy. Celé roky jsem pracovala s tím, co jsme si nesli, co nás ovlivňovalo, co bylo potřeba pochopit, proměnit a nechat odejít. Jenže teď už mám pocit, že nemusím. Energie rodem proudí a já mohu nechat odejít vše staré a nechat se znovu zrodit.
Je to tak přirozené.... Nemuset rozebírat každý kousek minulosti, léčit jednotlivé bolesti, hledat, co ještě brzdí... Mohu si jednoduše dovolit, aby jedna etapa mého života skončila a začala jiná. V naprostém klidu, míru, lásce... Opřít se o energii celého rodu. Nechat se vystřelit tou vlnou přesně tam, kam potřebuji.
Najednou jsem svůj rod vnímala úplně jinak. Nešlo o jednotlivé předky, konkrétní ženy nebo muže. Využila jsem se o celý rod. Všechny generace, které tu byly přede mnou. Protože právě v tom, je obrovská síla.
A právě o Samhainu jsem měla možnost ji ucítit intenzivněji než kdykoli jindy. Jako jeden velký proud, který prochází celým rodem
a pokračuje až ke mně. A já mu mohu důvěřovat. Mohu se o tuto sílu opřít, přijmout ji a použít. Bylo to nádherné uvědomění.
Najednou jsem cítila, že se mohu opřít o něco mnohem většího, než je můj vlastní životní příběh. A že tuto sílu nemusím využívat k dalšímu vracení se do minulosti. Mohu ji nasměrovat do budoucnosti.
Cestou domů mi začaly docházet další souvislosti. O léčitelkách rodů o dcerách alchymistů a o možnostech, které máme MY, naše generace. Né ty před námi, ani ty ponás, ale právě MY a v této bouřlivé době.... ale o tom někdy jindy... třeba v Cestě Čarodějky.
Velesovy noci – čas návratu ke kořenům
Možná právě proto mají tyto podzimní dny tak zvláštní atmosféru. Připomínají nám, že jsme součástí něčeho mnohem většího.
Že za námi stojí celé generace a před námi se otevírají další možnosti. Můžeme si zapálit svíčku, vzpomenout na své předky a poděkovat za život, který k nám doputoval. Nemusíme opakovat jejich osudy. Nemusíme nést jejich bolesti. Můžeme přijmout to,
co nám život předal, a rozhodnout se, co s tím vytvoříme. A možná si právě v těchto dnech můžeme položit otázku: Co všechno je možné, když se přestaneme dívat jen na to, co bylo, a začneme důvěřovat síle, která k nám proudí? Když každou bolest přetavíme v novou sílu a motivaci posunout se dál... Naše kořeny nejsou místem, kde máme zůstat. Jsou místem, odkud můžeme vyrůst. A možná právě teď nastává čas, kdy se znovu učíme tvořit svůj vlastní příběh.